3.41 Proč se ženy a ženatí muži nemůžou stát kněžími?
Ježíš si záměrně vybral jako apoštoly jenom muže. Jeho následovnice dostaly jiné role, neméně významné. Papež František se stejně jako jeho předchůdci angažuje v zapojování žen i mužů do řízení církve – v souladu s Ježíšovou vůlí.
Apoštolové předali svůj úřad svým nástupcům (biskupům) a jejich pomocníkům (kněžím a jáhnům). V západní katolické církvi se kněžími a biskupy stávají pouze svobodní muži. Dobrovolně se rozhodli úplně se zasvětit Ježíši v celibátu a ve všem následovat jeho příklad. Celibát jim také umožňuje naprostou volnost k tomu, aby šli kamkoliv, kam je Ježíš a církev posílají.
Proč se tato svátost nazývá „ordinace“ (svátost duchovního stavu)?
Slovo ordo označuje církevní stav, do něhož se vstupuje prostřednictvím zvláštního svěcení („ordinatio“), které skrze zvláštní dar Ducha Svatého uschopňuje vykonávat ve jménu Kristově a jeho autoritou posvátnou moc k službě Božímu lidu. [KKKC 323]
Co působí svátost kněžství?
Tomu, kdo přijímá svátost kněžství, je dána zvláštní účast na Kristově kněžství, která se kvalitativně liší od všeobecného kněžství věřících. Svátostné kněžství je dar Ducha Svatého udělovaný Kristem prostřednictvím církve.
Ze svátostného kněžství neplyne úkol plnit pouze určitou funkci či zastávat nějaký úřad. Svěcení dává konkrétní moc a poslání ke službě svým bratřím a sestrám ve víře. [Youcat 249]
Kdo může přijmout tuto svátost?
Může ji platně přijmout pouze pokřtěný muž: církev se cítí vázána touto volbou, kterou učinil sám Pán. Nikdo nemůže přijetí této svátosti vyžadovat, rozhodnutí o tom, zda je kandidát způsobilý pro tuto službu, přísluší církevní autoritě. [KKKC 333]
Jak se uděluje svěcení?
Ve všech třech stupních se svěcení uděluje vkládáním rukou biskupa na hlavu svěcence se slavnostní světící modlitbou. Biskup jí svěcenci vyprošuje od Boha zvláštní vylití Ducha Svatého a jeho darů potřebných k udílené službě. [KKKC 331]
Jaké místo má svátost svěcení v Božím plánu spásy?
Kněží Starého zákona byli především prostředníky mezi nebem a zemí, mezi Bohem a jeho národem. Ježíš Kristus, jediný „prostředníkem mezi Bohem a lidmi“ (1 Tim 2,5), toto starozákonní kněžství naplnil, dovršil a ukončil. Po Ježíšově výkupné oběti může existovat už jen svátostné kněžství v Kristu, v Kristově oběti na kříži a skrze Kristovo povolání a apoštolské poslání.
Katolický kněz, který uděluje svátosti, nejedná na vlastní pěst, z vlastní moci nebo mravní dokonalosti (kterou bohužel často neoplývá), nýbrž „in persona Christi“. Svěcením v něm roste proměňující, uzdravující a zachraňující Kristova moc. Protože kněz nemá nic sám ze sebe, je především služebníkem. Poznávacím znamením každého pravého kněze je proto pokorný úžas nad vlastním povoláním. [Youcat 250]
Nesnižuje se důstojnost ženy tím, že svátost kněžství mohou přijmout pouze muži?
Vyhrazení svátosti kněžství pouze mužům v žádném případě neznamená pohrdání ženami. Před Bohem mají muži i ženy stejnou důstojnost, pouze jejich charismata a úkoly jsou rozdílné. Církev následuje Ježíšovo rozhodnutí při ustanovení svátosti kněžství ve večeřadle povolat výhradně muže. Papež Jan Pavel II. prohlásil roku 1994, že „církev nemá žádnou pravomoc udělovat ženám svátost kněžství a že se všichni věřící mají s konečnou platností držet tohoto rozhodnutí“.
Snad žádný antický muž neuznával důstojnost ženy tak provokujícím způsobem jako Ježíš. Věnoval ženám své přátelství a bral je pod ochranu. Ženy byly v jeho družině a Ježíš si hluboce vážil jejich víry. Vždyť první svědkyní jeho zmrtvýchvstání byla právě žena. Proto je Marie Magdalská nazývána „apoštolkou apoštolů “. Přesto bylo svátostné kněžství a pastýřský úřad svěřen pouze mužům. V knězi-muži má mít společenství věřících zástupce Ježíše Krista. Kněžství je zvláštní služba, která předpokládá mužsky-otcovskou roli. V žádném případě nejde o jakoukoliv podobu mužské nadřazenosti vůči ženám. Jak můžeme pozorovat na Marii, ženy hrají v církvi roli, která není o nic méně důležitá než úloha mužů, avšak liší se právě tím, že je ženská. Eva se stala matkou všech živých (Gn 3,20). Ženy jako „matky všech živých“ mají zvláštní dary a schopnosti. Bez jejich způsobu učení, hlásání, lásky, spirituality a pastorace by církev byla „chromá na polovinu těla“. Všude tam, kde muži vykonávají svou kněžskou službu jen jako nástroj moci a kde nedovolují ženám rozvinout jejich specifická charismata, tam se prohřešují proti lásce a proti Ježíšovu svatému Duchu. [Youcat 257]
Proč církev vyžaduje od biskupů a kněží život v celibátu?
Ježíš žil v celibátu a chtěl tím vyjádřit svou nerozdělenou lásku k Bohu Otci. Následovat Ježíšův životní způsob a „pro nebeské království“ (Mt 19,12) žít ve zdrženlivosti bez manželství je už od Ježíšových dob znamením lásky, nerozdělené odevzdanosti Pánu a naprosté ochoty sloužit. Římskokatolická církev vyžaduje tento životní způsob od svých biskupů i kněží, východní katolické církve pouze od svých biskupů.
Celibát, jak říká papež Benedikt XVI., neznamená „zůstat prázdný v lásce; jeho podstata spočívá v tom, že se člověk dává uchvátit vášnivou láskou k Bohu“. Kněz, který žije v celibátu, je plodný právě tím, že ztělesňuje Boží a Ježíšovo otcovství. A papež pokračuje: „Ježíš Kristus potřebuje kněze zralé a mužné, schopné skutečného duchovního otcovství.“ [Youcat 258]
Panic Kristus a Panna Maria zasvětili sami sebe jako prvotiny panenství pro obě pohlaví. Apoštolové byli buď panicové, nebo byli ženatí. (…) Ti, kdo byli vybráni, aby se stali biskupy, kněžími a jáhny, jsou buď panicové, nebo vdovci; nebo jsou aspoň poté, co jednou přijali kněžství, zavázáni trvalou čistotou. [Sv. Jeroným, Dopisy, 48:21 (ML 22, 510)]
Budeme-li uvažovat o služebném kněžství žen, dojdeme k závěru, že není možné. Svatý papež Jan Pavel II. to po diskusi a předlouhé reflexi řekl jasně, ne však proto, že ženy jsou neschopné. Podívejte: v církvi jsou ženy důležitější než muži, protože církev je žena. Církev je ženského rodu. Církev je Kristova nevěsta a Matka Boží je důležitější než papežové, biskupové a kněží. (Papež František, tisková konference během letu, 27. září 2015)
