3.42 Co znamená všeobecné kněžství všech věřících?
Každý pokřtěný má účast na Ježíšově kněžství. To znamená, že jsme všichni povoláni k tomu, abychom zpřítomňovali Ježíše ve světě. Jednoduše to lze dělat takovým způsobem života, kdy lidé rozpoznají Boha z toho, jak komunikujeme s ostatními.
To nazýváme „všeobecným kněžstvím“ Božího lidu. Každý křesťan je součástí Božího lidu, kterým je církev. Naprostá většina naší církve se skládá z laiků. Jejich povoláním je žít jako křesťané – každý na svém vlastním místě ve společnosti, a tím hlásat Ježíšovu radostnou zvěst.
S jakou autoritou je vykonáváno služebné kněžství?
Posvěcení kněží při výkonu posvátné služby mluví a jednají nikoli z vlastní autority či z pověření nebo zmocnění společenství, nýbrž v osobě Krista-hlavy a jménem církve. Proto se služebné kněžství liší podstatně, a ne pouze stupněm, od všeobecného kněžství věřících, k jehož službě bylo Kristem ustanoveno. [KKKC 336]
Všeobecné kněžství věřících a kněžství služebné čili hierarchické se sice od sebe liší podstatně, a ne pouze stupněm, přesto však jsou ve vzájemném vztahu, neboť jedno i druhé – každé svým vlastním způsobem – má účast na jediném kněžství Kristově. Služebný kněz, který vykonává svou službu, posvátnou mocí vytváří a řídí kněžský lid; v zastoupení Krista koná eucharistickou oběť a jménem celého lidu ji podává Bohu. Věřící mocí svého královského kněžství spolupůsobí při obětování eucharistie a uplatňují své kněžství přijímáním svátostí, modlitbou a děkováním, svědectvím svatého života, odříkáním a činorodou láskou. (Lumen Gentium [Světlo národů], věroučná konstituce druhého vatikánského koncilu o církvi, čl. 10, 21. listopadu 1964)
