1.11 Mluví k nám Bůh pouze skrze Bibli?

Apoštolská tradice je předávání Kristova poselství, které se uskutečňuje od počátku křesťanství kázáním, svědectvím, institucemi, bohoslužbami a inspirovanými spisy. Apoštolové předali svým nástupcům, biskupům, a skrze ně všem generacím až do konce věků všechno, co přijali od Krista a čemu se naučili od Ducha Svatého. [KKKC 12]

Apoštolská tradice se uskutečňuje dvěma způsoby: živým předáváním Božího slova (také nazývaným Tradice) a Písmem svatým, jež je písemným záznamem téhož hlásání spásy. [KKKC 13]

Pravou víru najdeme v Písmu svatém a v živém podání církve (= tradici).

Nový zákon se zrodil z víry církve. Písmo a tradice patří k sobě. Víra není předávána v první řadě prostřednictvím textů. V prvotní církvi se říkávalo, že Písmo svaté je „ zapsáno spíše v srdci církve než na pergamenu“. Už učedníci a apoštolové zakoušeli nový život především díky svému živému společenství s Ježíšem. Do tohoto společenství, které po Ježíšově zmrtvýchvstání pokračovalo dále novým způsobem, zvala mladá církev další lidi. První křesťané „setrvávali v apoštolském učení, v bratrském společenství, v lámání chleba a v modlitbách“ (Sk 2,42). Byli mezi sebou jednotní, a přece měli místo i pro druhé. Totéž zůstává podnes podstatou víry: křesťané zvou další lidi, aby poznali společenství s Bohem, které se uchovalo v pravé podobě od apoštolských dob až doposud. [Youcat 12]

Když člověk uvažuje o stvoření, to je o světě a lidské osobě, může pouhým rozumem s jistotou poznat Boha jako původce a cíl vesmíru a jako svrchované dobro, pravdu a nekonečnou krásu. [KKKC 3]

Člověk při poznávání Boha pouhým světlem rozumu naráží na mnoho obtíží. Kromě toho nemůže sám poznat skrytá Boží tajemství. Proto Bůh chtěl osvítit člověka svým zjevením nejen v tom, co převyšuje lidské chápání, ale i v náboženských a mravních pravdách, které samy o sobě jsou dostupné rozumu, aby je všichni lidé mohli poznávat bez potíží, s pevnou jistotou a bez přimíšení omylu. [KKKC 4]

Bůh se ve své dobrotě a moudrosti zjevuje člověku. Událostmi a slovy mu zjevuje sebe samého a svůj dobrotivý plán, který od věčnosti předem stanovil v Kristu ve prospěch lidstva. Tento plán spočívá v tom, že všichni lidé mají mít skrze milost Ducha Svatého účast na božském životě jako jeho adoptivní synové v jeho jediném Synu. [KKKC 6]

Ano. Lidský rozum může s jistotou poznávat Boha.

Svět nemůže mít svůj původ a cíl sám v sobě. Ve všem, co existuje, se skrývá víc, než je na první pohled patrné. Řád, krása a vývoj světa poukazují nad své bytí, k Bohu. Každý člověk je otevřený pravdě, dobru a kráse. Slyší v sobě hlas svědomí, které ho nabádá k dobru a varuje před zlem. Ten, kdo moudře následuje tuto stopu, dojde k Bohu. [Youcat 4]

Poznávat neviditelného Boha je pro lidského ducha nesmírná výzva. Mnozí se jí zaleknou. Mnozí nechtějí poznat Boha, aby nemuseli změnit svůj dosavadní život. Ten, kdo tvrdí, že ptát se na Boha je nesmyslné, protože taková otázka stejně nemá řešení, spokojuje se s příliš pohodlnou odpovědí. [Youcat 5]

Člověk dokáže svým rozumem poznávat, že Bůh je, avšak už ne to, jaký Bůh skutečně je. Protože si Bůh přeje, abychom ho poznávali, zjevil se nám.

Bůh se nám nemusel zjevovat, a přece to udělal – z lásky. Jako v láskyplném lidském vztahu můžeme poznat milovanou osobu pouze za předpokladu, že nám otevře své srdce, tak se rovněž dovídáme o nejvnitřnějších Božích myšlenkách jen díky tomu, že se nám věčný a tajemný Bůh z lásky otevřel. Bůh promlouval k lidem od okamžiku stvoření po celé dějiny praotců až k dokonalému sebezjevení ve svém Synu Ježíši Kristu. V něm nám vylil své srdce a jednou provždycky zjevil svou nejvnitřnější podstatu. [Youcat 7]