1.32 Co působí Duch Svatý? Potřebuju ho?

Znamená, že Panna Maria počala věčného Syna ve svém lůně pouze působením Ducha Svatého, bez přispění muže: „Duch Svatý sestoupí na tebe“ (Lk 1,35), oznámil jí anděl při zvěstování. [KKKC 94]

Bůh chtěl, aby Ježíš Kristus měl skutečnou lidskou matku. Jeho Otcem je však on sám, protože chtěl ustanovit počátek díla vykoupení, který by nebylo možno připisovat žádným pozemským silám, pouze jemu samému.

Mariino panenství není žádnou překonanou mytologickou představou, nýbrž má pro Ježíšův život zásadní význam. Narodil se ze ženy, avšak neměl pozemského otce. Ježíš Kristus je nový počátek daný světu shůry. V Lukášově evangeliu se Maria ptá anděla: „Jak se to stane? Vždyť muže nepoznávám!“ (= nežiji se žádným mužem intimním životem, Lk 1,34). Na to jí anděl odpoví: „Duch Svatý sestoupí na tebe a moc Nejvyššího tě zastíní!“ (Lk 1,35). Navzdory tomu, že církev od svých počátků snášela posměch kvůli své víře v Mariino panenství, vždycky vyznávala skutečné, nikoliv jen symbolické Mariino panenství.  [Youcat 80]

Dary Ducha Svatého jsou trvalé dispozice, které uzpůsobují člověka, aby ochotně následoval Boží vnuknutí. Je jich sedm: moudrost, rozum, rada, síla, poznání, zbožnost a bázeň Boží. Takovým „nadáním“ vybavuje Duch Svatý křesťany a dává jim tak šanci stát se zvláštními Božími nástroji na tomto světě.

Takto to vyjádřil svatý Pavel: „Jednomu totiž Duch dává dar moudrosti, jinému zas tentýž Duch poskytuje poznání, jinému se opět dostává víry od téhož Ducha, jiný zase má od téhož Ducha dar uzdravovat, jiný konat zázračné skutky, jiný promlouvat pod vlivem vnuknutí, jinému zase je dáno, aby dovedl rozeznávat, jakým duchem se co nese, jiný může mluvit rozličnými neznámými jazyky a jiný zase má dar, aby uměl vykládat, co tím jazykem bylo řečeno“ (1 Kor 12,8-10). [Youcat 310]

Plody Ducha Svatého jsou „láska, radost, pokoj, shovívavost, vlídnost, dobrota, věrnost, tichost, zdrženlivost“ (Gal 5,22-23).

Podle ovoce Ducha svatého může svět pozorovat, co se stane s člověkem, který se bezvýhradně odevzdává Bohu, dá se jím vést a formovat. Plody Ducha Svatého ukazují, že Bůh hraje v životě křesťana skutečně důležitou roli. [Youcat 311]

Účinkem biřmování je zvláštní vylití Ducha Svatého, takové, k jakému došlo v den letnic. Toto vylití vtiskuje duši nezrušitelné znamení a působí vzrůst křestní milosti: hlouběji zakořeňuje do Božího synovství; pevněji spojuje s Kristem a jeho církví; rozmnožuje v duši dary Ducha Svatého; dává zvláštní sílu vydávat svědectví křesťanské víře. [KKKC 268]

Svátost biřmování může a má přijmout každý pokřtěný, a to jen jednou. Účinné přijetí předpokládá stav milosti. [KKKC 269]

Při biřmování je duši pokřtěného křesťana vtištěna nesmazatelná pečeť, kterou lze přijmout pouze jedenkrát a která působí vzrůst křestní milosti. Dar Ducha Svatého je moc shůry, v níž biřmovaný vydává věrohodné svědectví milosti svého křtu vlastním životem a ve které se stává Kristovým „svědkem“. 

Přijmout biřmování znamená uzavřít s Bohem „smlouvu“. Biřmovanec říká: Ano, věřím v tebe, můj Bože, dej mi svého svatého Ducha, abych ti zcela patřil, abych se od tebe nikdy nevzdálil a abych ti vydával svědectví ve svém životě tělem i duší, slovem i skutkem, ve dnech dobrých i zlých. A Bůh odpoví: Ano, také v tebe věřím, mé dítě – a dám ti svého Ducha, dám ti sebe samého. Budu patřit celý tobě. Nikdy od tebe neodstoupím ani v tomto, ani ve věčném životě. Budu přítomen ve tvém těle a ve tvé duši, ve tvých slovech i činech. I kdybys na mě zapomněl, přece budu tady – v dobrém i ve zlém. [Youcat 205]