4.32 Co když lidé nemohou mít děti?
Touha párů založit rodinu je velmi přirozená věc a je součástí toho, jak úžasně nás Bůh stvořil. Může být velice smutné, když se zjistí, že pár nemůže počít děti. Je úžasné, když se tato situace může vyřešit za pomoci lékařských prostředků. Nicméně ne všechno, co je možné, je také správné. Kupříkladu umělé oplodnění je spojeno s množstvím etických problémů.
Dítě je vždycky dar, který v konečném důsledku pochází od Boha, není to „produkt“ vyrobený v laboratoři. Někdy je přijetí situace jediným řešením, i když může být v rozporu s přirozenou touhou páru. Možností je také adopce. Manželství navíc může být opravdu plodné i jinými způsoby, než je početí vlastních dětí.
Co mohou dělat manželé, kteří nemají děti?
Manželé, kterým nebyl poskytnut dar dítěte a kteří vyčerpali oprávněnou lékařskou pomoc, mohou projevit svou velkodušnost prostřednictvím pěstounské péče nebo adopce anebo vykonávat významné služby ve prospěch bližních. Uskutečňují tak drahocennou duchovní plodnost. [KKKC 501]
K jakým prostředkům může sáhnout pár, který zůstává bezdětný?
Manželské páry, které trpí z důvodu neplodnosti, mohou využít všech lékařských metod, které neodporují důstojnosti lidské osoby, právům plozeného dítěte a posvátnosti svátostného manželství.
Neexistuje právo na dítě. Každé dítě je Boží dar. Manželské páry, kterým je tento dar odepřen, přestože využily veškeré povolené lékařské pomoci, mohou přijmout děti do pěstounské nebo adoptivní péče nebo se mohou angažovat jiným způsobem na sociálním poli, například se věnovat opuštěným dětem. [Youcat 422]
Církev věnuje velkou pozornost manželům trpícím neplodností, stará se o ně, a proto podporuje také medicínský výzkum. Přesto však věda není vždycky schopna těmto párům na jejich touhu odpovědět. Chtěl bych proto připomenout manželům, kteří prožívají situaci neplodnosti, že jejich manželské povolání neztrácí svůj smysl. Manželé jsou svým křestním a manželským povoláním vždycky zváni ke spolupráci s Bohem při vytváření nového lidstva. Povolání k lásce je totiž povoláním k sebedarování a to je možnost, kterou žádný organický stav nemůže odejmout. Proto kdykoliv věda odpovědi nenachází, odpověď, jež věci osvětluje, přichází od Krista. (Papež Benedikt XVI., promluva k Papežské akademii pro život, 25. února 2012)