1.2 Ale vážně, opravdu se celá ta záležitost s Adamem a Evou stala?
Příběh o stvoření Adama a Evy není doslovným popisem toho, co se stalo. Přesto nám sděluje velmi mnoho o vztahu mezi lidskou bytostí a Bohem i mezi lidmi navzájem. Biblická zpráva o tom, jak Bůh tvoří člověka, je velmi hluboká. Vypovídá také o tom, že Bůh má s člověkem plán, a když jej stvořil, zanechal v něm jakoby „otisky svých rukou“. Člověk a Bůh jsou si vzájemně podobní (Gen 1,26)Gen 1,26: I řekl Bůh: „Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby. Ať lidé panují nad mořskými rybami a nad nebeským ptactvem, nad zvířaty a nad celou zemí i nad každým plazem plazícím se po zemi.“.
Máme tedy v jeho stvoření své jedinečné místo, které je spojené s úkolem pečovat o všechno, co Bůh stvořil. Bůh nás stvořil, neboť nás miluje. Protože jsme stvořeni podle jeho obrazu a k jeho podobě, každý z nás má ve svém nitru skrytou touhu po Bohu. To nás uschopňuje milovat Boha i lidské bytosti.
Zaujímá člověk ve stvoření výsadní postavení?
Ano. Člověk je vrcholem stvoření, protože ho Bůh učinil ke svému obrazu (Gn 1,27).
Stvoření člověka je jasně odděleno od stvoření ostatních živých bytostí. Člověk je osoba, to znamená, že se může svobodně a rozumně rozhodovat pro lásku nebo proti ní. [Youcat 56]
Co sedmé přikázání nařizuje?
Sedmé přikázání nařizuje respektovat majetek druhých uplatňováním spravedlnosti a lásky, mírnosti a solidarity. Zvláště vyžaduje: dodržovat učiněné sliby a uzavřené smlouvy; napravit spáchanou nespravedlnost a navrátit neprávem nabytý majetek; respektovat neporušenost (integritu) stvoření rozumným a umírněným užíváním nerostných, rostlinných a živočišných zdrojů, které jsou ve světě, se zvláštní pozorností vůči ohroženým druhům. [KKKC 506]
Jak máme zacházet se stvořením?
Plníme Boží stvořitelský úkol, když pečujeme o zemi s jejími zákonitostmi života, s její druhovou rozmanitostí, s její přirozenou krásou a s jejím obnovujícím se bohatstvím jako o svůj životní prostor a když tento životní prostor moudře uchováváme, aby se v něm dobře žilo i příštím generacím.
V knize Genesis se dočteme: „Ploďte a množte se, naplňte zemi a podmaňte si ji! Vládněte nad mořskými rybami, nad nebeskými ptáky i nade všemi živými tvory, kteří se pohybují po zemi“ (Gn 1,28). „Podmaňováním země“ ale člověku nebylo dáno absolutní právo nakládat dle vlastní libosti se živou i neživou přírodou, se zvířaty a rostlinami. Být stvořen podle Božího obrazu znamená, že se člověk má starat o Boží stvoření jako pastýř a ochránce. Protože dále čteme také: „Hospodin Bůh vzal tedy člověka a usadil ho v zahradě Edenu, aby ji obdělával a chránil“ (Gn 2,15). [Youcat 436]
Jak se má člověk chovat ke zvířatům?
Člověk se má ke zvířatům jakožto Božím tvorům chovat laskavě a má se vyhýbat jak přehnané lásce k nim, tak bezohlednému využívání.
Zvířata jsou Božím stvořením a jsou obdařena citem. Proto je hřích týrat je, nechat je trpět a nepotřebně je zabíjet. Přesto člověk nesmí nadřazovat lásku ke zvířatům nad lásku k lidem. [Youcat 437]
Proč jsou slova „Na počátku Bůh stvořil nebe a zemi“ (Gn 1,1) důležitá?
Protože stvoření je základem všech spásonosných Božích plánů; ukazuje všemohoucí a moudrou Boží lásku; je prvním krokem ke smlouvě jediného Boha s jeho lidem; je počátkem dějin spásy, které vrcholí v Kristu; dává první odpověď na základní otázky člověka o vlastním původu a cíli. [KKKC 51]
Není Bůh Stvořitel z hlediska přírodních věd nadbytečný?
Nikoliv. Věta „Bůh stvořil svět“ není žádnou překonanou přírodovědeckou výpovědí, ale výrokem teologickým, tedy výrokem o božském smyslu (theos = Bůh, logos = smysl) a původu věcí.
Zpráva o stvoření není přírodovědeckým pokusem vysvětlit počátek světa. „Bůh stvořil svět“ je teologický výrok a jeho obsahem je vztah světa k Bohu. Bůh chtěl mít svět; udržuje jej a hodlá jej dovést k naplnění. Být stvořen je trvalá kvalita věcí a základní pravda o nich. [Youcat 41]
Kdo stvořil svět?
Sám Bůh, který je mimo čas a prostor, stvořil svět z ničeho a povolal všechny věci k bytí. Všechno, co je, závisí na Bohu a trvá ve svém bytí jen díky tomu, že si Bůh přeje, aby to bylo.
Stvoření světa je do určité míry „společným dílem“ Nejsvětější Trojice. Otec je Stvořitel, Všemohoucí. Syn je Smysl a Srdce světa: „Všecko je stvořeno skrze něho a pro něho“ (Kol 1, 16). K čemu je svět dobrý, si uvědomíme až tehdy, když poznáme Krista a pochopíme, že svět směřuje k určitému cíli: k pravdě, dobrotě a kráse Pána. Duch Svatý všecko udržuje a spojuje; je to on, „kdo dává život“ (Jan 6,63). [Youcat 44]
Proč kniha Genesis líčí stvoření jako „dílo šesti dnů“?
Obraz pracovního týdne, který je korunován dnem odpočinku (Gn 1,1 – 2,3), vyjadřuje, jak dobře, krásně a moudře je uspořádáno stvoření.
Ze symboliky „šestidenního díla stvoření“ lze vyvodit důležité principy: 1. neexistuje nic, co by Stvořitel nepovolal k bytí; 2. všechno, co existuje, je svým způsobem dobré; 3. také to, co se pokazilo, má dobré jádro; 4. stvořené bytosti a věci jsou na sebe vzájemně odkázány a jsou tu jedny pro druhé; 5. stvoření odráží ve svém řádu a harmonii nekonečnou Boží dobrotu a krásu; 6. ve stvoření existuje určitá hierarchie: člověk je nadřazen nad zvířaty, zvířata nad rostlinami a rostliny nad neživou hmotou; 7. stvoření směřuje ke dni velké slavnosti, kdy Kristus přivede svět ke svému naplnění a Bůh bude všechno ve všem. [Youcat 46]
Proč Bůh sedmého dne odpočíval?
Boží odpočinutí od práce poukazuje na dovršení stvoření, které leží mimo jakoukoliv lidskou snahu.
Jakkoliv je pracující člověk mladším partnerem svého Stvořitele (srov. Gn 2,15), ani v nejmenším nedokáže spasit svět vlastním úsilím. Cílem stvoření jsou „nová nebesa a nová země“ (Iz 65,17) prostřednictvím spásy, kterou dostáváme darem. Tak je i nedělní odpočinek – závdavek nebeského odpočinutí – nadřazen práci, která nás na něj připravuje. [Youcat 47]
Proč Bůh stvořil svět?
„Svět byl stvořen k Boží slávě“ (1. vatikánský koncil.
Neexistuje žádný jiný důvod stvoření než láska. V ní se zjevuje Boží sláva a vznešenost. Chválit Boha proto neznamená jenom tleskat Stvořiteli. Člověk totiž není pouhým divákem stvořitelského díla. „Chválit“ Boha znamená vděčně přijmout vlastní bytí spolu s celým stvořením. [Youcat 48]
Pokud věrně a moudře poznáváme počátek našeho stvoření, měli bychom chápat, že člověk byl stvořen k Božímu obrazu proto, aby mohl napodobovat svého Stvořitele, a že my lidé dosáhneme své nejvyšší přirozené důstojnosti tím, že se v nás podoba Boží dobroty odrazí jako v zrcadle. A právě k této podobě nás denně obnovuje Spasitelova milost, takže to, co v prvním Adamovi padlo, je povznášeno v druhém. [Sv. Lev Veliký, Kázání, 12:1 (ML 54, 168)]
Symbolický jazyk Bible nám říká, že ještě před vyhnáním ze zahrady Eden udělal Bůh muži a ženě kožené sukně a oblékl je do nich. Tento projev něhy znamená, že Bůh nechce, abychom byli nazí a vydáni bolestným důsledkům našich vin a údělu hříšníků. (Papež František, katecheze na generální audienci, 16. září 2015)
