1.25 Jaké je poselství příběhu knihy Job?
Job vedl dobrý život a plně důvěřoval Bohu, v krátké době se mu ale událo mnoho strašných věcí (přišel o všechny své děti a onemocněl). Avšak navzdory svému hroznému osudu vytrvale důvěřoval Bohu. Špatné věci v jeho životě totiž pocházely od Satana (ďábla), který tvrdil, že Job bude věřit Bohu, pouze pokud se mu bude v životě dařit (Job 1,6-12) Job 1,6-12: Jednou se Boží synové shromáždili u Hospodina. Přišel s nimi i satan. Hospodin řekl satanovi: „Odkud přicházíš?“ A satan odpověděl Hospodinu: „Procházel jsem se zemí a potuloval se po ní.“ Tu řekl Hospodin satanovi: „Všiml sis mého služebníka Joba, že mu není na zemi podobného? Je to muž bezúhonný, čestný, bohabojný a varuje se zlého.“ Satan odpověděl Hospodinu: „Copak je Job bohabojný zadarmo? Nechráníš ho ze všech stran, jeho dům a vše, co má? Žehnáš jeho podnikání a jeho stáda se na zemi množí. Jen vztáhni ruku a dotkni se všeho, co má, a uvidíš, zda ti nebude zlořečit do tváře!“ Tu řekl Hospodin satanovi: „Hle, do tvé moci dávám vše, co má; jenom na něho samého nevztahuj svou ruku!“ A satan od Hospodina odešel. .
Satan udělal vše, co mohl, aby Job ztratil svou víru, ale Jobova důvěra v Boha neochabla. Jeho stálost a vytrvalost byla odměněna: poté, co se Satan vzdal, Bůh Jobovu životu požehnal (Job 42,12) Job 42,12: A Hospodin požehnal Jobovi nakonec víc než dříve, neboť měl čtrnáct tisíc kusů bravu, šest tisíc velbloudů, tisíc párů skotu a tisíc oslic. . Také pro nás je tento příběh poselstvím, že důvěra v Boha je nakonec odměněna, ať už tady na zemi, nebo později v nebi. I přes utrpení, které na tomto světě vidíme a zakoušíme každý den, náš život i naše utrpení nejsou díky Boží lásce marné.
Člověk může položit otázku po smyslu utrpení Bohu v pohnutí mysli, se vzrušením i úzkostí; Bůh ji však očekává a slyší, tak jak vidíme ze zjevení Starého zákona. Kniha Job se k této otázce vyjadřuje nejvýrazněji. (Papež Jan Pavel II., Salvifici Doloris [Spásonosné utrpení], apoštolský list o křesťanském smyslu lidského utrpení, čl. 10, 11. února 1984)