1.45 Nebesa! Jak bude pro všechno na světě věčný život vypadat?
Nikdo tady na zemi přesně neví, jak vypadá nebe (1 Kor 2,9) 1 Kor 2,9: Ale – jak stojí v Písmu – my zvěstujeme to, 'co oko nevidělo, co ucho neslyšelo, a nač člověk nikdy ani nepomyslil, co všechno Bůh připravil těm, kdo ho milují'. . Víme jen, že nebe je „tam“, kde žije Bůh. Ježíš rezervoval místo v nebi pro každého člověka.
Nebe je plné života, světla a pokoje. Budeme tam moct navěky patřit na Boha. To je naplnění naší cesty s ním tady na zemi. Setkáme se také se všemi dalšími lidmi, kteří se do nebe dostali už před námi.
Co Bůh stvořil?
Písmo svaté říká: „Na počátku Bůh stvořil nebe a zemi“ (Gn 1,1). Církev ve vyznání víry prohlašuje, že Bůh je stvořitelem všeho viditelného i neviditelného, bytostí duchových i tělesných, to je andělů i viditelného světa, a zvláště člověka. [KKKC 59]
V čem spočívá nebe?
Nebe je jediným nekonečným okamžikem lásky. Nic už nás neodloučí od Boha, kterého naše duše miluje a kterého po celý život hledala. Společně se všemi anděly a svatými se navždycky můžeme radovat z Boha a s ním.
Ten, kdo někdy pozoroval, jak na sebe láskyplně hledí zamilovaní; kdo si všiml, jak miminko při kojení hledá oči své maminky, jako by si chtělo uložit do zásoby každý její úsměv, dokáže vzdáleně vytušit cosi o nebi. Moci hledět na Boha tváří v tvář – to je jako jediný nekonečný okamžik lásky. [Youcat 158]
Co je to nebe?
Nebe je Boží prostředí, příbytek andělů a svatých a cíl stvoření. Slovy „nebe a země“ označujeme veškeré stvoření.
Nebe není místo kdesi ve vesmíru. Je to stav věčnosti. Nebe je tam, kde se děje Boží vůle bez nejmenšího odporu. Nebe je i tehdy, když život dosáhne nejvyšší intenzity a blaženosti – takový život ale nenajdeme na zemi. Jestliže se s Boží pomocí jednou dostaneme do nebe, čeká na nás to, „co oko nevidělo, co ucho neslyšelo, a nač člověk nikdy ani nepomyslil, co všechno Bůh připravil těm, kdo ho milují“ (1 Kor 2,9). [Youcat 52]
Ti, kdo konali dobro, budou ve věčném životě s naším Pánem Ježíšem Kristem zářit s anděly jako slunce, budou na něj stále patřit a on bude patřit na ně, budou od něj přijímat nekonečnou radost a chválit ho s Otcem a Duchem Svatým po všechny věky věků. [Sv. Jan Damašský, Výklad pravé víry, kniha 4, kap. 27 (MG 94, 1228)]
