3.27 Jaké druhy svátků slavíme během roku?
Liturgický rok začíná adventem a vánoční dobou. Postní doba je obdobím postu a příprav na důležitý svátek, který slavíme o Velikonocích, zmrtvýchvstání Ježíše. Velikonoční doba končí po Nanebevstoupení Páně, na letnice.
Po oslavení velkých svátků zaměřených na Ježíše jsme v „mezidobí“ (zbytku liturgického roku) zváni k tomu, abychom žili více a více jako Boží děti. Existují také svátky k poctě Panny Marie, svatých a andělů. Poslední neděli liturgického roku slavíme slavnost Krista Krále. Boží kralování však není založeno tolik na zákonech, ale na lásce.
Co je to liturgický rok (církevní rok)?
Liturgický nebo též církevní rok je prožíváním jednotlivých tajemství Ježíšova života v průběhu roku – počínaje jeho vtělením až po jeho druhý příchod ve slávě. Liturgický rok začíná adventem, tedy časem očekávání Pána, který se dovršuje vánočními svátky. Poté spěje k ještě většímu vrcholu – k oslavě Ježíšova spásného utrpení, smrti a zmrtvýchvstání o Velikonocích. Velikonoční dobu uzavírá slavnost Letnic, seslání Ducha Svatého církvi. V průběhu liturgického roku církev slaví svátky Panny Marie a svatých, v nichž si připomíná milost, která vedla tyto lidi ke spáse. [Youcat 186]
Po velikonoční době, která byla minulou neděli ukončena letnicemi, se liturgie vrátila do takzvaného liturgického mezidobí. Neznamená to však, že by tím mělo polevit nasazení křesťanů, ba naopak. Vstupem do božského života skrze svátosti jsme denně voláni k tomu, abychom se otevírali působení milosti a dělali pokroky v lásce k Bohu a k bližnímu. (Papež Benedikt XVI., homilie před modlitbou Anděl Páně, 30. května 2010)
