3.54 Jaký je průběh maronitské liturgie?
Maronitská liturgie pramení z liturgie obsažené ve Starém zákoně. Moderní maronitská liturgie sestává ze tří částí.
Příprava: chléb a víno se připraví na stůl. Kněz a věřící se poté taktéž připravují – žádají Boha, aby jim odpustil hříchy a aby mohli spolu s Ním prožít liturgii. Poté následují čtení z Písma, kázání a vyznání víry.
Anafora: chléb a víno jsou předneseny Bohu během modlitby zvané anafora, aby se staly tělem a krví Ježíše. Následuje děkovná modlitba a volání k Duchu svatému, tak jako v latinské liturgii.
Přijímání: věřící přijímají tělo a krev Krista, které jsou obvykle rozdávány pomocí houbičky. Liturgie je zakončena děkovnými modlitbami a požehnáním.
Co představuje eucharistie v životě církve?
Je zdrojem a vrcholem celého křesťanského života. Vrcholí v ní činnost, jíž nás Bůh posvěcuje, i naše bohopocta. Eucharistie obsahuje celé duchovní dobro církve: samého Krista, naši velikonoční oběť. Vyjadřuje a vytváří společenství božského života a jednotu Božího lidu. Slavením eucharistie se již nyní připojujeme k nebeské liturgii a předjímáme věčný život. [KKKC 274]
Jaké názvy může mít Ježíšův pokrm, k němuž nás zve, a co vlastně tato označení znamenají?
Rozličné názvy jsou známkou nevysvětlitelného bohatství tohoto tajemství: nejsvětější oběť, mše svatá, obětování mše svaté – večeře Páně – lámání chleba – eucharistické společenství – památka umučení Páně, Jeho smrti a vzkříšení – svatá a božská liturgie, posvátné tajemství – svaté přijímání.
Nejsvětější oběť, mše svatá, obětování mše svaté: Oběť Krista, která doplňuje a překonává všechny ostatní, se uskutečňuje ve slavení eucharistie. Církev a věřící jsou spojeni s Kristovou obětí a sami sebe přinášejí jako oběť. Slovo „mše“ pochází z latinského propuštění „Ite, missa est“, tedy „Jděte, jste vysláni!“
Večeře Páně: Každé slavení eucharistie je připomínkou večeře, kterou strávil Kristus se svými učedníky, a zároveň předzvěstí hostiny, kterou Pán bude slavit s vykoupenými na konci věků. My, lidé, nekonáme bohoslužbu, to Pán nás volá, abychom Boha uctívali, a je zároveň v liturgii tajemně přítomen.
Lámání chleba: „Lámání chleba“ byl starý židovský rituál během jídla a Ježíš ním během poslední večeře vyjádřil svou oběť „pro nás“ (Řím 8,32). Během „lámání chleba“ ho po vzkříšení učedníci také poznali. Raná církev nazývala liturgické obřady „lámáním chleba“.
Eucharistické společenství: Slavení večeře Páně je také společným „díkůvzdáním“, v němž se církev viditelně projevuje.
Památka umučení, smrti a vzkříšení Páně: Společenství věřících ve slavení eucharistie neoslavuje samo sebe, ale znovu a znovu objevuje a oslavuje zpřítomnění Kristova spasitelského přechodu k životu skrze utrpení a smrt.
Svatá a božská liturgie, posvátné tajemství: Církev v nebi a na zemi se během slavení eucharistie sjednocují. Eucharistii říkáme také Nejsvětější svátost, protože dar eucharistie, v níž je Kristus přítomen, je takříkajíc nejsvětější věcí na světě.
Svaté přijímání: Protože jsme při mši svaté sjednoceni s Kristem a skrze něj i s bližními, mluvíme o svatém přijímání (communio = společenství). [Youcat 212]