1.44 Budeme souzeni ihned po smrti?
Během svého života máme možnost zvolit si Boha a jeho lásku. Ihned po smrti bude každý z nás souzen na základě toho, jak žil.
Pokud se za svého života rozhodujeme pro Boha, směřujeme do nebe – možná třeba ještě skrze očistec. Naopak ten, kdo během života záměrně a vědomě odmítá Boží lásku, vybírá si peklo. Lidé, kteří se ze všech sil snaží žít s Kristem a milovat Boha a své bližní, se nemusí soudu obávat. Bůh chce, abychom všichni šli do nebe.
Budeme po smrti postaveni před soud?
Takzvaný zvláštní nebo také osobní soud nastává v okamžiku smrti jednotlivého člověka. Všeobecný soud, kterému také říkáme poslední, nastane posledního dne, tedy na konci světa, při opětovném příchodu Pána.
Ve smrti člověk dosahuje bodu pravdy. V ní už nelze nic popírat, skrývat nebo změnit. Bůh nás vidí takové, jací jsme. Předstupujeme před jeho soud, před okamžik jeho nápravy. V Boží přítomnosti totiž můžeme být jen „správně“, tedy takoví, jaké nás Bůh chtěl mít, když nás stvořil, anebo nemůžeme být vůbec. Někdo se může rovnou vrhnout Bohu do náruče, jiný bude muset nejdříve projít procesem pročišťování. Kdo je plný zloby, nenávisti a popírání všeho, navždycky odvrátí tvář od Lásky, od Boha. Život bez lásky však není nic jiného než peklo. [Youcat 157]
Co je to peklo?
Peklo je stav věčného oddělení od Boha, absolutní nepřítomnost lásky.
Ten, kdo vědomě a ze svobodné vůle zemře v těžkém hříchu, aniž by litoval, a kdo navždy odmítne milosrdnou, odpouštějící Boží lásku, sám se vylučuje ze společenství s Bohem a s blaženými. Nevíme, jestli se skutečně najde někdo, kdo by v okamžiku smrti pohlédl do tváře absolutní Lásce a stále ještě by dokázal říkat „ne“. Naše svoboda ovšem připouští takové rozhodnutí. Ježíš nás varuje, abychom se neuzavírali bídě jeho bratří a sester, jelikož by nás takové jednání mohlo od něho navždy odloučit. „Potom řekne i těm po levici: ‘Pryč ode mne, vy zlořečení ... Cokoliv jste neudělali pro jednoho z těchto nejposlednějších, ani pro mne jste neudělali’“ (Mt 25,41.45). [Youcat 161]
Jak se slučuje existence pekla s nekonečnou Boží dobrotou?
Bůh „chce, aby se všichni dali na pokání“ (2 Petr 3,9), avšak respektuje rozhodnutí člověka, kterého stvořil ke svobodě a zodpovědnosti. Je to tedy sám člověk, který se zcela nezávisle, z vlastní vůle vylučuje ze společenství s Bohem až do okamžiku své smrti, když tvrdošíjně lpí na smrtelném hříchu a odmítá milosrdnou Boží lásku. [KKKC 213]
Co je to konečný neboli poslední soud?
Konečný nebo také poslední soud se uskuteční na konci času, až Pán Ježíš znovu přijde. „Ti, kdo konali dobro, budou vzkříšeni k životu, kdo páchali zlo, budou vzkříšeni k odsouzení“ (Jan 5,29).
Až se Pán Ježíš znovu vrátí ve slávě, ozáří nás veškeré jeho světlo. Pravda otevřeně vystoupí na denní světlo: naše myšlenky, skutky, náš vztah k Bohu a k lidem – už nic z toho nepůjde ukrýt. Poznáme konečný smysl stvoření, pochopíme podivuhodné Boží cesty k naší spáse a konečně dostaneme odpověď na otázku, jak to, že zlo mohlo mít tolik moci, když jediným skutečně mocným je Bůh. Poslední soud je zároveň naším soudem. Zde se rozhodne, jestli budeme vzkříšeni k věčnému životu, nebo navždy zůstaneme odděleni od Boha. Na ty, kteří si zvolili život, vloží Bůh ještě jednou svou stvořitelskou ruku. V novém těle (srov. 2 Kor 5,1) budou navždy žít k Boží slávě a budou ho chválit tělem i duší. [Youcat 163]
Kdy nastane poslední soud?
Tento soud nastane na konci světa, jeho den a hodinu zná pouze Bůh. [KKKC 215]
Všechny duše očekává po odchodu z tohoto světa různé přijetí. Dobré duše se radují, zlé se trápí. Ale až přijde vzkříšení, bude radost z dobra plnější a utrpení hříšných těžší, neboť budou trpět v těle. Odpočinek, který je dán ihned po smrti, totiž každý přijímá, pokud je toho v okamžiku smrti hoden. [Sv. Augustin, Výklad na Janovo evangelium 49:10 (ML 35, 1751)]
