1.43 Co se stane, když zemřeme?
Mnoho lidí má ze smrti strach. Smrtí necháváme za sebou všechno, co známe, a vstupujeme do nové reality. Když zemřeme, naše tělo zůstane na zemi a naše duše stane před Hospodinem. Budeme konfrontováni se způsobem, jakým jsme žili.
Pokud jsme se v našich životech snažili milovat Boha a bližního, čeká nás nebe, i když třeba ještě potřebujeme projít očistcem. V nebi pak budeme s Bohem navždycky šťastní. Jen ti, kdo vědomě a trvale odmítají Boží lásku, se dostanou do pekla.
Co znamená zemřít v Ježíši Kristu?
Znamená to zemřít v Boží milosti, bez smrtelného hříchu. Křesťan může podle Kristova příkladu proměnit svou smrt v úkon poslušnosti a lásky k Otci. „Tohle je jisté: Když jsme s ním umřeli, budeme s ním také žít“ (2 Tim 2,11). [KKKC 206]
Jak nám Ježíš pomáhá v umírání, vložíme-li v něho svou důvěru?
Ježíš nám vychází v ústrety a vede nás k věčnému životu. „Nevezme mě smrt, ale Bůh“ (sv. Terezie z Lisieux).
V pohledu na Ježíšovo utrpení a umírání může být i naše umírání snazší. Můžeme říci Otci „ano“, a tak mu projevit svou důvěru a lásku, jak to udělal Ježíš v Getsemanské zahradě. Takovému postoji říkáme „duchovní oběť“: umírající se sjednocuje s Ježíšovou obětí na kříži. Kdo umírá v důvěře v Boha a v pokoji s lidmi, kdo tedy nemá těžký hřích, je na cestě ke společenství se zmrtvýchvstalým Kristem. Naše umírání nám nedovolí padnout hlouběji než do jeho náruče. Umírající se nevydává na cestu nikam, nýbrž se navrací do Boží lásky, v níž byl stvořen. [Youcat 155]
Co se s námi stane, až umřeme?
Ve smrti se duše odděluje od těla. Tělo zaniká, zatímco duše kráčí vstříc Bohu a čeká, až bude znovu sjednocena se svým tělem vzkříšeným při druhém příchodu Pána.
Je zahaleno tajemstvím, jak proběhne vzkříšení našeho těla. Můžeme si ale pomoci obrazem a představit si to následovně: při pohledu na tulipánovou cibulku ještě nedokážeme rozeznat, jaká nádherná květina z ní v tmavé půdě vyroste. Podobně si neumíme představit budoucí podobu našeho nového těla. Pavel si je přesto naprosto jist: „Do země se klade tělo, které budí ošklivost, vstane však tělo, které budí úctu“ (1 Kor 15,43a). [Youcat 154]
Každý bude představen Soudci právě tak, jak opustil tento život. Přesto musí být před soudem očišťující oheň, protože některé menší chyby mohou zůstat, aby byly očištěny. Neřekl snad Kristus, sama Pravda, že pokud se někdo rouhá Duchu Svatému, nebude mu odpuštěno „ani v tomto světě, ani ve světě, který má přijít“ (Mt 12,32)? Z tohoto výroku poznáváme, že některé hříchy mohou být odpuštěny v tomto světě a některé až ve světě, který má přijít. [Sv. Řehoř Veliký, Dialogy 4:39 (ML 77, 396)]
