1.4 Co je prvotní hřích a pád člověka?
Adam a Eva nejenže dostali od Boha celý ráj, ale ještě větším darem pro ně bylo přátelství a synovský vztah s Bohem. Podlehli však svodu Božího nepřítele, který jim do srdcí zasel nedůvěru v Boží dobrotu a lásku. Z této nedůvěry se zrodil hřích. Jeho podstatou nebyla konzumace nějakého ovoce, ale nedůvěra v Boha a neposlušnost vůči Stvořiteli, jenž chce pro člověka jen to nejlepší. Člověk chtěl být sám sobě bohem, ale záhy zjistil, že tato cesta vede jen k nejistotě a strachu (Gen 3,8) Gen 3,8: Když slyšeli hlas Hospodina Boha, který se procházel v zahradě za denního vánku, skryl se člověk a jeho žena před Hospodinem Bohem mezi stromy v zahradě.. To je způsob, jakým na svět přišel hřích, jak vznikla propast mezi Bohem a člověkem.
Bůh dal člověku svobodnou vůli. Jen díky svobodné vůli jsme schopni milovat. I pro Boha se rozhodujeme zcela svobodně. Můžeme jej milovat, nebo odmítnout – což je podstata hříchu. Prvotním hříchem Adama a Evy bylo osudové odmítnutí Boha. Celé lidské pokolení dědí následky tohoto odmítnutí jako dědičnou vinu, s níž je spojena lidská nedokonalost. Ježíš přišel na svět, aby obnovil vztah mezi člověkem a Bohem a uzdravil porušenou lidskou přirozenost. K této obnově v Kristu máme přístup skrze svátost křtu.
Jaký byl původní stav člověka podle Božího plánu?
Když Bůh stvořil muže a ženu, daroval jim zvláštní účast na svém božském životě ve svatosti a spravedlnosti. V Božím plánu člověk neměl ani trpět, ani zemřít. Nadto žil v dokonalé vnitřní harmonii, v souladu mezi tvorem a Stvořitelem, mezi mužem a ženou, a také v harmonii mezi prvním párem a celým stvořením. [KKKC 72]
Bylo v Božím plánu lidské utrpení a smrt?
Bůh nechce, aby lidé trpěli a umírali. Jeho původním plánem pro člověka byl ráj: věčný život v pokoji s Bohem, s ostatními lidmi a s přírodou, v pokoji mezi mužem a ženou.
Někdy tušíme, jaký by život měl být, jací bychom měli být my, ale ve skutečnosti žijeme v nepokoji se sebou samými, jsme vláčeni vlastním strachem a nekontrolovanými emocemi, přišli jsme o svou původní harmonii se světem i s Bohem. Písmo svaté toto odcizení se vyjadřuje příběhem o „prvotním hříchu“. Protože se vloudil hřích, museli Adam a Eva opustit ráj, ve kterém žili v harmonickém vztahu mezi sebou navzájem a s Bohem. Namáhavá práce, utrpení, smrtelnost a náchylnost ke hříchu jsou průvodními znaky ztraceného ráje. [Youcat 66]
Jak se chápe skutečnost hříchu?
V dějinách člověka je přítomen hřích. Tato skutečnost se plně objasní pouze ve světle Božího zjevení, a především ve světle Krista, Spasitele všech, který štědře dává milost právě tam, kde se rozmnožil hřích. [KKKC 73]
Co je to hřích?
Hřích je v zásadě odmítnutí Boha a zdráhání se otevřít se jeho lásce. Jasně se to projevuje v porušování Božích přikázání.
Hřích je více než chybné jednání; není ani o pouhou psychickou slabostí. Ve své nejhlubší podstatě je každé odmítnutí nebo zničení něčeho dobrého odmítnutím dobra jako takového, tedy odmítnutím Boha. Hřích ve svém nejhlubším a nejstrašlivějším rozměru znamená odtržení se od Boha, a tím od zdroje života. Proto je smrt následkem hříchu. Teprve díky Ježíšovi chápeme propastnou velikost hříchu: Ježíš zakusil odmítnutí Boha přímo na vlastním těle. Vzal na sebe smrtící moc hříchu, aby nedopadla na nás. Tuto skutečnost vyjadřujeme slovem spása. [Youcat 67]
V čem spočívá první hřích člověka?
Člověk, pokoušený ďáblem, nechal ve svém srdci vyhasnout důvěru ke svému Stvořiteli, neuposlechl ho, protože chtěl být „jako Bůh“, bez Boha, a ne podle Boha (Gn 3,5). Tak Adam a Eva okamžitě ztratili pro sebe i pro všechny lidské bytosti milost prvotní svatosti a spravedlnosti. [KKKC 75]
Co je to prvotní hřích?
Prvotní hřích, v němž se všichni lidé rodí, je stav bez prvotní svatosti a spravedlnosti. Je to hřích „převzatý“, nikoli „spáchaný“; je to stav, v němž se rodíme, a ne osobní skutek. Pro jednotný původ všech lidí se přenáší na Adamovy potomky spolu s lidskou přirozeností „nikoli napodobením, ale sdělováním života“. Toto předávání zůstává tajemstvím, jež nemůžeme plně pochopit. [KKKC 76]
Jaké jsou následky prvotního hříchu?
Následkem prvotního hříchu není lidská přirozenost zcela zkažená, ale je zraněná ve svých přirozených silách, podléhá nevědomosti, utrpení, vládě smrti a je nakloněna ke hříchu. Tento sklon se nazývá žádostivost. [KKKC 77]
Jsme dědičným hříchem odsouzeni hřešit?
Nikoliv. Avšak člověk je dědičným hříchem hluboce zraněn a má ke hříchu sklon. Přesto je s Boží pomocí schopen konat dobro.
V žádném případě nejsme nuceni hřešit. Ve skutečnosti se však neustále dopouštíme hříchů, protože jsme slabí, nevědomí a lehce se dáme svést. Hřích z donucení by ostatně ani nebyl hříchem, protože ke hříchu vždy patří svobodné rozhodnutí. [Youcat 69]
Člověk byl stvořen podle Božího obrazu a podoby; hřích ale zmařil krásu tohoto obrazu tím, že strhl duše do vášnivých žádostí. Bůh, který utvořil člověka, je tedy pravý život. Když tedy člověk ztratil svou podobnost s Bohem, ztratil svůj podíl na pravém životě. Není proto možné, aby se radoval z blaženosti božského života, protože je oddělen od Boha a Bohu odcizen. [Sv. Basil, Asketická díla, kap. 1 (MG 31, 869)]
A co dědičný hřích? Co máme my společného s hříchem Adama a Evy?
Hřích je ve vlastním smyslu osobní zodpovědnost za to, co člověk zavinil. Slovem „dědičný hřích“ se proto nemíní hřích osobní, nýbrž neblahý stav lidstva, do kterého se jedinec rodí ještě předtím, než může sám ze svobodného rozhodnutí hřešit.
U dědičného hříchu, jak prohlašuje Benedikt XVI., je zapotřebí pochopit, „že v sobě všichni neseme kapičku jedu toho smýšlení, které nám přibližují obrazy z knihy Genesis … Člověk nedůvěřuje Bohu. Sveden hadovými slovy začíná propadat podezření, že … by Bůh mohl být naším konkurentem, který chce omezovat naši svobodu, a že se staneme v plném smyslu slova lidmi teprve ve chvíli, kdy Boha sesadíme ... Člověk nechce přijímat svou existenci a plnost života od Boha ... Tak místo pravdy popřává sluchu lži, a vrhá tím vlastní život do prázdnoty, do smrti“ (Benedikt XVI., 8. prosince 2005). [Youcat 68]
