1.22 Proč došlo k potopě světa v době Noemově?
Kniha Genesis nám říká, že po pádu Adama a Evy se lidé opakovaně chovali zle a hříšně. Boha mnohokrát opět zklamali. Litoval, že je stvořil, a chtěl je zničit velkou potopou. Pouze Noe nepodlehl zkaženosti. Bůh zachránil Noema a jeho rodinu před potopou a zachoval i živočišné druhy (Gn 6,13-19) Gn 6,13-19: Bůh řekl Noemovi: „Rozhodl jsem se skoncovat se vším živým, neboť země je plná bezpráví, které lidé páchají. Zahubím je i se zemí. Udělej si archu z pryskyřicového dřeva, udělej v ní komůrky a vymaž ji smolou uvnitř i zvenku. Vystavíš ji takto: archa bude tři sta loket dlouhá, padesát loket široká a třicet loket vysoká. Uděláš v arše světlík – jeden loket odshora jej ukončíš – do boku archy vsadíš dveře a zřídíš v ní spodní, druhé a třetí podlaží. Já sešlu potopu, vody na zemi, abych zničil pod nebem vše, co žije, v čem je duch života. Zahyne vše, co je na zemi. S tebou však uzavřu smlouvu. Vejdeš do archy ty, tvoji synové, tvá žena a tvé snachy s tebou. Ze všeho, co žije, co má tělo, ze všeho vezmeš po dvou do archy, aby zůstali s tebou naživu; bude to samec se samicí.“ .
V příběhu o Noemovi nelze hledat přesný historický popis událostí. Je však pozoruhodné, že příběh o potopě se objevuje i v jiných starověkých příbězích Blízkého východu. Tento příběh vypovídá o rozporu mezi původním Božím plánem a lidskou zkažeností, která jej maří. V Božích očích má však člověk nesmírnou hodnotu. Jemu nezáleží na kvantitě, ale ujímá se i osamělého jednotlivce a pečuje o něj. Příběh o Noemovi je tedy třeba číst víc očima víry než očima historika. Ve vodách potopy lze vidět vodu křtu, která nás očišťuje od hříchu. V Noemově arše můžeme vidět obraz církve, skrze niž nás Bůh zachraňuje. Duha je znamením smlouvy s celým lidstvem (Gen 9,16)Gen 9,16: Ukáže-li se na oblaku duha, pohlédnu na ni a rozpomenu se na věčnou smlouvu mezi Bohem a veškerým živým tvorstvem, které je na zemi.“.
Jaké jsou první etapy Božího zjevení?
Již na začátku se Bůh zjevuje prarodičům, Adamovi a Evě, a zve je k důvěrnému společenství se sebou
Již na začátku se Bůh zjevuje prarodičům, Adamovi a Evě, a zve je k důvěrnému společenství se sebou samým. Své zjevení nepřeruší ani po jejich pádu a slibuje spásu pro celé jejich potomstvo. Po potopě uzavírá s Noemem smlouvu, která zahrnuje všechny živé bytosti. [KKKC 7]
Jak se Bůh zjevuje ve Starém zákoně?
Ve Starém zákoně se Bůh dává poznat jako ten, který z lásky stvořil svět i člověka, a jako ten, kter
Ve Starém zákoně se Bůh dává poznat jako ten, který z lásky stvořil svět i člověka, a jako ten, který zachovává věrnost dokonce i poté, co od něho člověk hříchem odpadl.
Bůh se dává poznat v dějinách: s Noemem uzavírá smlouvu na záchranu všeho živého stvoření. Povolává Abraháma a ustanovuje ho „otcem mnohých národů“ (Gn 17,5b), aby v něm těmto „všem pokolením země“ mohl požehnat (Gn 12,3b). Národ Izrael vzešlý z Abraháma se stává zvláštním Božím vlastnictvím. Bůh se představuje Mojžíšovi svým vlastním jménem. Jeho tajemné jméno הוה se nejčastěji přepisuje jako Jahve, „Jsem, který jsem“ (Ex 3,14). Vysvobozuje Izrael z egyptského otroctví, na Sinaji s ním Mojžíšovým prostřednictvím uzavírá smlouvu a dává mu Zákon. Bůh neustále posílá svému národu proroky, aby jej volali k obrácení a k obnově smlouvy. Proroci zvěstují, že Bůh uzavře novou a věčnou smlouvu, která bude mít za následek radikální obnovu a definitivní spásu. Tato smlouva se týká všech lidí. [Youcat 8]
Během různých historických údobí se lidé dál dopouštěli hříchů, možná ještě větších než těch, jež by
Během různých historických údobí se lidé dál dopouštěli hříchů, možná ještě větších než těch, jež byly popsány před potopou. Ovšem ze slov úmluvy uzavřené Bohem s Noemem si uvědomujeme, že není hříchu, který by mohl Boha přivést k tomu, aby zničil svět, který sám stvořil. (Papež Jan Pavel II., homilie, 16. února 1979)
