1.22 Proč došlo k potopě světa v době Noemově?
Kniha Genesis nám říká, že po pádu Adama a Evy se lidé opakovaně chovali zle a hříšně. Boha mnohokrát opět zklamali. Litoval, že je stvořil, a chtěl je zničit velkou potopou. Pouze Noe nepodlehl zkaženosti. Bůh zachránil Noema a jeho rodinu před potopou a zachoval i živočišné druhy (Gn 6,13-19) Gn 6,13-19: Bůh řekl Noemovi: „Rozhodl jsem se skoncovat se vším živým, neboť země je plná bezpráví, které lidé páchají. Zahubím je i se zemí. Udělej si archu z pryskyřicového dřeva, udělej v ní komůrky a vymaž ji smolou uvnitř i zvenku. Vystavíš ji takto: archa bude tři sta loket dlouhá, padesát loket široká a třicet loket vysoká. Uděláš v arše světlík – jeden loket odshora jej ukončíš – do boku archy vsadíš dveře a zřídíš v ní spodní, druhé a třetí podlaží. Já sešlu potopu, vody na zemi, abych zničil pod nebem vše, co žije, v čem je duch života. Zahyne vše, co je na zemi. S tebou však uzavřu smlouvu. Vejdeš do archy ty, tvoji synové, tvá žena a tvé snachy s tebou. Ze všeho, co žije, co má tělo, ze všeho vezmeš po dvou do archy, aby zůstali s tebou naživu; bude to samec se samicí.“ .
V příběhu o Noemovi nelze hledat přesný historický popis událostí. Je však pozoruhodné, že příběh o potopě se objevuje i v jiných starověkých příbězích Blízkého východu. Tento příběh vypovídá o rozporu mezi původním Božím plánem a lidskou zkažeností, která jej maří. V Božích očích má však člověk nesmírnou hodnotu. Jemu nezáleží na kvantitě, ale ujímá se i osamělého jednotlivce a pečuje o něj. Příběh o Noemovi je tedy třeba číst víc očima víry než očima historika. Ve vodách potopy lze vidět vodu křtu, která nás očišťuje od hříchu. V Noemově arše můžeme vidět obraz církve, skrze niž nás Bůh zachraňuje. Duha je znamením smlouvy s celým lidstvem (Gen 9,16)Gen 9,16: Ukáže-li se na oblaku duha, pohlédnu na ni a rozpomenu se na věčnou smlouvu mezi Bohem a veškerým živým tvorstvem, které je na zemi.“.
Jaké jsou první etapy Božího zjevení?
Již na začátku se Bůh zjevuje prarodičům, Adamovi a Evě, a zve je k důvěrnému společenství se sebou samým. Své zjevení nepřeruší ani po jejich pádu a slibuje spásu pro celé jejich potomstvo. Po potopě uzavírá s Noemem smlouvu, která zahrnuje všechny živé bytosti. [KKKC 7]
Jak se Bůh zjevuje ve Starém zákoně?
Ve Starém zákoně se Bůh dává poznat jako ten, který z lásky stvořil svět i člověka, a jako ten, který zachovává věrnost dokonce i poté, co od něho člověk hříchem odpadl.
Bůh se dává poznat v dějinách: s Noemem uzavírá smlouvu na záchranu všeho živého stvoření. Povolává Abraháma a ustanovuje ho „otcem mnohých národů“ (Gn 17,5b), aby v něm těmto „všem pokolením země“ mohl požehnat (Gn 12,3b). Národ Izrael vzešlý z Abraháma se stává zvláštním Božím vlastnictvím. Bůh se představuje Mojžíšovi svým vlastním jménem. Jeho tajemné jméno הוה se nejčastěji přepisuje jako Jahve, „Jsem, který jsem“ (Ex 3,14). Vysvobozuje Izrael z egyptského otroctví, na Sinaji s ním Mojžíšovým prostřednictvím uzavírá smlouvu a dává mu Zákon. Bůh neustále posílá svému národu proroky, aby jej volali k obrácení a k obnově smlouvy. Proroci zvěstují, že Bůh uzavře novou a věčnou smlouvu, která bude mít za následek radikální obnovu a definitivní spásu. Tato smlouva se týká všech lidí. [Youcat 8]
Během různých historických údobí se lidé dál dopouštěli hříchů, možná ještě větších než těch, jež byly popsány před potopou. Ovšem ze slov úmluvy uzavřené Bohem s Noemem si uvědomujeme, že není hříchu, který by mohl Boha přivést k tomu, aby zničil svět, který sám stvořil. (Papež Jan Pavel II., homilie, 16. února 1979)
