3.3 Jaký způsob modlitby je nejlepší?

Mezi pět základních forem modlitby patří velebení, klanění (adorace), prosebná a přímluvná modlitba,

Mezi pět základních forem modlitby patří velebení, klanění (adorace), prosebná a přímluvná modlitba, modlitba díkůvzdání,  modlitba chvály. [Youcat 483]

Velebení je odpověď člověka na Boží dary: protože Bůh dává požehnání, srdce člověka může zase velebi

Velebení je odpověď člověka na Boží dary: protože Bůh dává požehnání, srdce člověka může zase velebit toho, který je zdrojem všeho požehnání. Jeho dobrota, blízkost, slitování - to vše znamená požehnání. „Bůh ti žehnej“, tak zní nejstručnější přání Božího požehnání.

Každý křesťan by měl svolávat Boží požehnání na sebe i na druhé lidi. Rodiče mohou požehnat svým dětem znamením kříže na čele. Vzájemně si mohou žehnat lidé, kteří se milují. Nadto kněz žehná z moci svého úřadu výslovně Ježíšovým jménem a z pověření církve. Jeho prosba o požehnání nabývá zvláštní účinnosti mocí kněžského svěcení a mocí modlitby celé církve. [Youcat 484]

Každý člověk, který si uvědomuje, že je Božím tvorem, pokorně uzná svého Stvořitele a bude se mu kla

Každý člověk, který si uvědomuje, že je Božím tvorem, pokorně uzná svého Stvořitele a bude se mu klanět. V postoji klanění (adorace) však neuctívá pouze Boží velikost, všemohoucnost a svatost, klaní se i Boží lásce, která způsobila, že se v Ježíši Kristu Bůh stal člověkem.

Ten, kdo se skutečně klaní Bohu, padá před ním na kolena nebo se před ním vrhá na zem. Vystihuje tak pravdu vztahu mezi člověkem a Bohem: Bůh je velký, my jsme nepatrní. A přitom člověk není nikdy větší, než když ve svobodné odevzdanosti padá na kolena před Bohem. Člověk, který hledá víru v Boha a začíná se modlit, může tímto způsobem nalézt k němu cestu. [Youcat 485]

Bůh, který nás zná do hloubi duše, také ví, co potřebujeme. A přece si přeje, abychom ho prosili, ab

Bůh, který nás zná do hloubi duše, také ví, co potřebujeme. A přece si přeje, abychom ho prosili, abychom se na něho obraceli ve svých potřebách, abychom k němu křičeli, volali ho a vzývali a dokonce s ním zápasili.

Bůh nepotřebuje naše prosby, aby nám pomáhal. To, že ho máme prosit, je pro naše dobro. Ten, kdo neprosí a nechce prosit, uzavírá se sám do sebe. Teprve člověk, který prosí, se otvírá a obrací se k Původci veškerého dobra. Ten, kdo prosí, navrací se domů k Bohu. Proto prosebná modlitba uvádí člověka do správného vztahu k Bohu, který respektuje naši svobodu. [Youcat 486]

Jako se Abrahám přimlouval za obyvatele Sodomy, jako se Ježíš modlil za své učedníky, jako prvotní k

Jako se Abrahám přimlouval za obyvatele Sodomy, jako se Ježíš modlil za své učedníky, jako prvotní křesťanská obec „nehleděla jenom na vlastní prospěch, ale i na prospěch druhých“ (Flp 2,4), tak se všichni křesťané modlí za všechny – za lidi, které nesou ve svém srdci; za lidi, kteří jsou jim vzdáleni, a dokonce za své nepřátele.

Čím více se člověk učí modlitbě, tím hlouběji prožívá, že je začleněn do duchovní rodiny, v níž se projevuje moc modlitby. S veškerou starostí o lidi, které mám rád, tedy stojím uprostřed lidské rodiny, v níž mohu čerpat sílu z modlitby druhých a také mohu na druhé svolávat Boží pomoc. [Youcat 487]

Všechno, co jsme a co máme, dostáváme od Boha. Svatý Pavel prohlašuje: „Máš něco, co bys nedostal?“

Všechno, co jsme a co máme, dostáváme od Boha. Svatý Pavel prohlašuje: „Máš něco, co bys nedostal?“ (1 Kor 4,7). Být vděčný Bohu, dárci všeho dobra, přináší štěstí.

Bohu vzdáváme díky neustále, především však slavením eucharistie (z řec. díkůčinění). V ní Ježíš přináší Bohu celé proměněné stvoření a dává nám účast na svém díkůvzdání Otci. I nás Ježíš vykoupil z moci hříchu a smrti, proto máme být z hloubi srdce vděční a vyjadřovat Bohu své díky nejrůznějšími způsoby. [Youcat 488]

Bůh nepotřebuje náš potlesk. Naopak my potřebujeme spontánně projevit Bohu svou radost a nadšení. Ch

Bůh nepotřebuje náš potlesk. Naopak my potřebujeme spontánně projevit Bohu svou radost a nadšení. Chválíme Boha pro něho samého, že je a že je dobrý. Tak se už v této době připojujeme k věčné chvále andělů a svatých v nebi. [Youcat 489]

Ano, modlit se můžeme úplně všude. Přesto katolík vyhledává také místa, na kterých Bůh „přebývá“ zvl

Ano, modlit se můžeme úplně všude. Přesto katolík vyhledává také místa, na kterých Bůh „přebývá“ zvláštním způsobem. Jsou to především katolické kostely, v nichž je náš Pán přítomen svátostným způsobem ve svatostánku.

Je důležité modlit se všude: ve škole, v metru, během večírku, mezi přáteli. Celý svět je zapotřebí prosytit požehnáním. Ale stejně důležité je navštěvovat posvátná místa, na kterých na nás Bůh v určitém smyslu čeká, abychom si u něho mohli vydechnout, načerpat posilu, dát se naplnit a poslat. Když křesťan vstoupí do nějakého kostela, nikdy v něm nekoná pouhou turistickou prohlídku. Na okamžik spočine v tichu, pokloní se Bohu a obnoví tak své přátelství a lásku k němu. [Youcat 498]