4.25 Jak funguje přirozené plánování rodičovství?
Na rozdíl od pilulek a jiných chemických antikoncepčních prostředků, které církev odmítá, je přirozené plánování rodičovství (PPR) založeno na vědomém sledování sexuální plodnosti páru.
Metody, které sledují různé změny v ženském těle, jsou nejefektivnější. Hlavní odlišnost od antikoncepce je, že s přirozeným plánováním rodičovství si pár zcela záměrně volí velmi zodpovědný, přirozený a zdravý způsob prožívání své společné lásky v manželství.
Kdy je regulování porodnosti morální?
Regulování porodnosti, které je jedním z aspektů odpovědného otcovství a mateřství, je objektivně shodné s mravností, když ho manželé provádějí bez vnějšího donucování, ne ze sobectví, ale z vážných důvodů a metodami shodnými s objektivními měřítky mravnosti, tedy periodickou zdrženlivostí s využitím neplodných období. [KKKC 497]
Jaké prostředky regulování porodnosti jsou nemorální?
Vnitřně nemorální je každé jednání, například přímá sterilizace nebo antikoncepce, které před manželským stykem nebo při něm nebo při rozvíjení jeho přirozených následků má úmyslně za cíl nebo za prostředek zabránit početí. [KKKC 498]
Mohou křesťanští manželé regulovat početí?
Křesťanští partneři mohou a mají zacházet zodpovědně s darem schopnosti předávat život.
Regulování porodnosti, které je jedním z aspektů odpovědného otcovství a mateřství, je z hlediska křesťanské morálky správné, když ho manželé neprovádějí ze sobectví, ale z vážných důvodů. Regulace musí být bez vnějšího nátlaku (například státní rozhodování o tom, kolik dětí smí manželský pár mít). Regulace početí nesmí znamenat, že manželé nadále zcela vylučují možnost početí. Také nelze použít jakéhokoliv prostředku, ale jen metodu periodické zdrženlivostí s využitím neplodných období. [Youcat 420]
Proč nejsou všechny prostředky bránící početí dítěte stejně dobré?
Pro případ regulace početí církev odkazuje na metody sebepozorování, a tedy přirozeného plánování rodičovství. Tyto metody respektují vnitřní zákonitosti ženského těla. Vyžadují ovšem vzájemné porozumění a něhu. Stávají se tak školou lásky.
Církev pečlivě dodržuje řád přírody a spatřuje v něm hluboký smysl. Nesouhlasí s manipulací plodnosti ženy, ale doporučuje využití přirozeného střídání plodných a neplodných dnů. Při správném používání je tato metoda spolehlivá. Naproti tomu církev odmítá veškeré umělé antikoncepční prostředky – tedy chemické, mechanické (například kondom, nitroděložní tělísko atd.) a chirurgické (sterilizace) – protože zasahují do spojení muže a ženy tím, že vylučují otevřenost k předávání života, tedy jeden z významů sexuálního styku. Antikoncepční prostředky mohou dokonce ohrožovat zdraví ženy, mohou mít za následek samovolné potraty a mohou také dlouhodobě omezit milostný život obou partnerů. [Youcat 421]
Prostředky pro přirozené způsoby regulace plodnosti je třeba rozvíjet jako velkou pomoc otcovské i mateřské zodpovědnosti, aby každá osoba byla jako taková uznávaná a chráněná, včetně malého dítěte, a aby každá volba pro život byla vedena myšlenkou upřímného sebedarování. Také rodinné a manželské poradny svojí poradenskou a preventivní činností, jestliže se uskutečňuje ve světle antropologie vycházející z křesťanského chápání osobnosti, manželství i sexuality, mohou poskytovat cenné služby při objevování významu lásky a života a podporovat rodinu i doprovázet ji při jejím poslání být „svatyní života“. (Papež Jan Pavel II., Evangelium Vitae [Radostná zvěst o životě], encyklika o životě, který je nedotknutelné dobro, čl. 88, 25. března 1995)
