1.40 Zůstala Maria navždy pannou a nikdy nezhřešila?
Z vědeckého hlediska je nemožné počít bez mužského semene či lidského zásahu. Bůh však může překračovat přírodní zákony a konat zázraky. Maria otěhotněla přímým zásahem Božím, jak bylo předpověděno už staletí předtím (Iz 7,14 Iz 7,14: Proto vám dá znamení sám Pán: Hle, panna počne a porodí syna a dá mu jméno Emanuel. , Mt 1,23Mt 1,23: Hle, panna počne a porodí syna a dají mu jméno Emanuel, ‘ to znamená ‚Bůh s námi‘.). Církev od těch nejranějších dob též učí, že ani po Ježíšově narození Maria neměla styk s mužem a neporodila žádné další děti. Zůstala tedy pannou. Toto učení definitivně potvrdil koncil v Konstantinopoli v roce 553.
O zcela jiné skutečnosti zas vypovídá učení o Mariině Neposkvrněném početí (vyhlášeno v roce 1854). Netýká se panenského početí Ježíše bez účasti muže, jak se lidé často mylně domnívají. Toto učení je o tom, že Panna Maria byla od prvního okamžiku svého početí (v lůně své matky) Božím zásahem uchráněna a čistá od každé poskvrny dědičného hříchu. Jelikož prožila celý svůj pozemský život v souladu s Božím plánem, nedopustila se nikdy ani osobních hříchů.
Co znamená „Mariino neposkvrněné početí“?
Církev věří, že „blahoslavená Panna Maria byla od prvního okamžiku svého početí pro zvláštní milost a výsadu všemohoucího Boha, vzhledem k zásluhám Ježíše Krista, Spasitele lidského rodu, uchráněna jakékoliv poskvrny dědičného hříchu“ (dogma z r. 1854).
Víru v „neposkvrněné početí“ nese církev od svého počátku. Dnes ale bývá tento pojem chybně interpretován. V podstatě vypovídá, že Bůh uchránil Marii před důsledky dědičného hříchu, a to od samého počátku jejího života. Nehovoří tedy o Ježíšově početí v Mariině těle. A už vůbec neznamená pohrdání sexualitou v křesťanství v tom smyslu, že by se muž a žena při aktu zplození dítěte „poskvrňovali“. [Youcat 83]
V jakém smyslu je Maria „vždy panna“
Maria „zůstala pannou, když počala svého Syna, pannou, když ho porodila, pannou, když ho nosila v lůně, pannou, když ho živila mateřským mlékem, pannou navždy“ (sv. Augustin). Když tedy evangelia hovoří o „Ježíšových bratřích a sestrách“, jedná se o Ježíšovy nejbližší příbuzné podle způsobu vyjadřování, které se používá v Písmu svatém. [KKKC 99]
Měla Maria ještě jiné děti kromě Ježíše?
Ne. Ježíš je jejím jediným synem v úzkém smyslu slova.
Už prvotní církev vycházela z předpokladu Mariina trvalého panenství, což vylučuje Ježíšovy přímé pokrevní sourozence. V aramejštině, Ježíšově mateřském jazyce, existuje jen jeden výraz pro bratra a sestru i pro bratrance a sestřenici. Tam, kde evangelia hovoří o Ježíšových „bratřích a sestrách“ (např. Mk 3,31-35 – ekumenický překlad), mají proto vždy na mysli další Ježíšovy blízké příbuzné. [Youcat 81]
V jakém smyslu je Mariino duchovní mateřství všeobecné?
Maria má jediného syna, Ježíše, ale její duchovní mateřství se vztahuje na všechny lidi, které on přišel spasit. Svou poslušností po boku nového Adama, Ježíše Krista, se stala novou Evou, pravou matkou živých, která s mateřskou láskou spolupracuje při jejich zrození a výchově v řádu milosti. Maria, panna a matka, je obrazem a dokonalým uskutečněním církve. [KKKC 100]
V jakém smyslu je blahoslavená Panna Maria Matkou církve?
Blahoslavená Panna Maria je Matkou církve v řádu milosti, protože porodila Ježíše, Božího Syna, jenž je hlavou těla, církve. Když Ježíš umíral na kříži, dal Marii za matku učedníkovi těmito slovy: „To je tvá matka“ (Jan 19,27). [KKKC 196]
Proč je Maria i naší matkou?
Marii nám dal za matku Ježíš Kristus, náš Pán.
„Ženo, to je tvůj syn … to je tvá matka“ (Jan 19,26b-27a). Tato slova, kterými se Ježíš obrátil z kříže na Jana, od počátku chápala církev tak, že jimi byla svěřena do Mariiny ochrany. Proto je Maria i naší matkou. Smíme k ní volat a prosit ji o přímluvu u Boha. [Youcat 85]
Tak jako ten, který byl počat (= Ježíš), uchoval tu, která počala (= Marii), jako Pannu. (…) Tak Panna zůstává i po jeho narození stále pannou, neboť nikdy a v žádném čase až do smrti neobcovala s mužem. [Sv. Jan Damašský, Výklad pravé víry, kniha 4, kap. 14 (MG 94, 1161)]
Vskutku jsi pouze ty, Pane, a tvá Matka dokonale krásní v každém ohledu, neboť není na tobě, Pane, žádné poskvrny a žádné poskvrny není ani u tvé Matky. [Sv. Efrém, Nisibijské hymny, 27, Bk 122]
