1.36 Je Boží vůle, aby lidé umírali?
V původním Božím plánu nebyla smrt. Součástí lidského života se stala až v důsledku prvotního hříchu Adama a Evy, jehož spácháním odmítli Boha. Přesto Bůh i nadále chce, abychom žili věčně. Avšak žít na zemi navždy s veškerým strádáním a utrpením by nebylo vůbec skvělé! Ježíš přišel na zem, zemřel na kříži a Bůh jej znovu vzkřísil. Tak byla přemožena smrt – následek prvotního hříchu.
Ačkoli musíme projít branou smrti a naše tělo bude uloženo do hrobu, naše duše nadále žije a čeká na den, kdy bude i naše tělo vzkříšeno k novému a nehynoucímu životu.
Je-li Bůh všemohoucí a prozřetelný, proč existuje zlo?
Na tuto otázku, tak bolestnou jako tajemnou, může dát odpověď pouze křesťanská víra ve svém celku. Bůh není žádným způsobem, ani přímo, ani nepřímo, příčinou zla. Osvětluje tajemství zla ve svém Synu, Ježíši Kristu, který zemřel a vstal z mrtvých, aby přemohl velké mravní zlo, hřích lidí, který je příčinou dalšího zla. [KKKC 57]
Proč Bůh dopouští zlo?
Víra nám dává jistotu, že Bůh by nedopustil zlo, kdyby ze samého zla nevytěžil dobro. Podivuhodným způsobem to Bůh uskutečnil při smrti a zmrtvýchvstání Krista: vždyť z největšího mravního zla, zabití Božího Syna, vytěžil největší dobra, oslavu Krista a naše vykoupení. [KKKC 58]
Co znamená zemřít v Ježíši Kristu?
Znamená to zemřít v Boží milosti, bez smrtelného hříchu. Křesťan může podle Kristova příkladu proměnit svou smrt v úkon poslušnosti a lásky k Otci. „Tohle je jisté: Když jsme s ním umřeli, budeme s ním také žít“ (2 Tim 2,11). [KKKC 206]
Jak nám Ježíš pomáhá v umírání, vložíme-li v něho svou důvěru?
Ježíš nám vychází v ústrety a vede nás k věčnému životu. „Nevezme mě smrt, ale Bůh“ (Terezie z Lisieux).
V pohledu na Ježíšovo utrpení a umírání může být i naše umírání snazší. Můžeme říci Otci „ano“, a tak mu projevit svou důvěru a láska, jak to udělal Ježíš v Getsemanské zahradě. Takovému postoji říkáme „duchovní oběť“: umírající se sjednocuje s Ježíšovou obětí na kříži. Kdo umírá v důvěře v Boha a v pokoji s lidmi, kdo tedy nemá těžký hřích, je na cestě ke společenství se zmrtvýchvstalým Kristem. Naše umírání nám nedovolí padnout hlouběji než do jeho náruče. Umírající se nevydává na cestu nikam, nýbrž se navrací do Boží lásky, v níž byl stvořen. [Youcat 155]
Bůh nás nejen stvořil z ničeho, ale svobodně nám dal milostí Slova život ve shodě se sebou samým. Ale člověk věčné věci odmítl, na radu ďábla se odvrátil k porušitelným věcem, a stal se tak příčinou jejich vlastní porušitelnosti ve smrti. [Sv. Athanasius, Traktát o vtělení Slova, kap. 5 (MG 25, 104)]
