3.11 Jakým druhem modlitby je modlitba Otčenáš?
Tím, že Boha oslovuješ „Otče náš“ (Mt 6,9-13) Mt 6,9-13: Vy se tedy modlete takto: Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé. Přijď království tvé. Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes. A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od Zlého. , vyjadřuješ, že nás stvořil a že jsme jeho děti, a proto je naším Otcem. Modlíme se za příchod jeho království a můžeme už rozpoznávat znamení Božího království v dobrých věcech, které kolem sebe zakoušíme.
Když říkáme „buď vůle tvá“, prosíme Boha, aby sladil naši vůli s vůlí svou. Jedině plněním Boží vůle se můžeme stát opravdu šťastnými. V aplikaci #TwGOD nalezneš Otčenáš v mnoha jazycích.
Jaké je místo modlitby Otče náš v Písmu svatém?
Modlitba Otče náš je „shrnutí celého evangelia“ (Tertulián), „nejdokonalejší modlitba“ (sv. Tomáš Akvinský). Umístněna ve středu horského kázání (Mt 5–7) shrnuje ve formě modlitby podstatný obsah evangelia. [KKKC 579]
Proč říkáme Otče „náš“?
Slovem „náš“ vyjadřujeme zcela nový vztah k Bohu. Když se modlíme k Otci, klaníme se mu a oslavujeme ho se Synem a Duchem Svatým. V Kristu jsme „jeho“ lidem a on je „naším“ Bohem, nyní i navěky. Říkáme Otče „náš“, protože Kristova církev je společenství velkého množství bratří, kteří mají „jedno srdce a jednu duši“ (Sk 4,32). [KKKC 584]
Jak je modlitba Páně uspořádána?
Modlitba Páně obsahuje sedm proseb k Bohu Otci. První tři se více vztahují na Boha a zaměřují nás k jeho slávě: lásce je vlastní myslet především na toho, koho miluje. Přivádějí nás k tomu, oč máme zvláště prosit: posvěcení Božího jména, příchod jeho království a plnění jeho vůle. Poslední čtyři prosby předkládají Otci milosrdenství naši bídu a naše očekávání. Žádají ho, aby nás živil, aby nám odpustil, aby nás posiloval v pokušení a osvobodil od zlého. [KKKC 587]
Co znamená: „Neuveď nás v pokušení“?
Prosíme Boha Otce, aby nás nenechal samotné a napospas pokušení. Prosíme Ducha, abychom dovedli rozlišovat mezi zkouškou, která dává růst v dobru, a pokušením, jež vede ke hříchu a k smrti, a také rozlišovat mezi pokušením a svolením k pokušení. Tato prosba nás spojuje s Ježíšem, který přemohl pokušení svou modlitbou. Vroucně prosí o milost bdělosti a vytrvání až do konce. [KKKC 596]
Jak zní modlitba Otče náš?
Otče náš, jenž jsi na nebesích,
posvěť se jméno tvé.
Přijď království tvé.
Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům.
A neuveď nás v pokušení,
ale zbav nás od zlého.
Amen.
latinsky:
Pater noster, qui es in caelis,
sanctificetur nomen tuum;
adveniat regnum tuum,
fiat voluntas tua, sicut in caelo et in terra.
Panem nostrum cotidianum da nobis hodie;
et dimitte nobis debita nostra,
sicut et nos dimittimus debitoribus nostris;
et ne nos inducas in tentationem;
sed libera nos a malo.
Amen.
Otče náš je jedinou modlitbou, kterou Ježíš osobně naučil své učedníky (srov. Mt 6,9-13; Lk 11,2-4). Proto se modlitbě Otče náš říká „modlitba Páně“. Věřící všech křesťanských vyznání se ji denně modlí při bohoslužbách i v soukromí. [Youcat 511]
Proč smíme s důvěrou nazývat Boha Otcem?
Osmělujeme se nazývat Boha Otcem, protože Ježíš nás povolal do jeho blízkosti a učinil z nás Boží děti. Ve společenství s tím, který „spočívá v náručí Otcově“ (Jan 1,18), smíme volat „Abba, Otče“. [Youcat 515]
Jak nás modlitba Otče náš proměňuje?
Otče náš nám umožňuje radostně objevovat, že jsme dětmi jediného Otce. Naším společným povoláním je chválit Otce a žít spolu navzájem jako „jedno srdce a jedna duše“ (Sk 4,32).
Protože Bůh Otec miluje každé ze svých dětí toutéž výlučnou láskou, jako by každý z nás byl jediným důvodem jeho náklonnosti, musíme se i my k sobě chovat novým způsobem: v pokoji, pozorně a láskyplně – jako by každý byl zázrakem hodným obdivného jásotu, jakým před Boží tváří skutečně je. [Youcat 517]
Proč člověk nežije jen z chleba?
„Nejen z chleba žije člověk, ale z každého slova, které vychází z Božích úst“ (Mt 4,4 podle Dt 8,3).
Tato slova Písma nám připomínají, že člověk zakouší i hlad duše, který nelze utišit hmotnými prostředky. Člověk může umřít hladem bez chleba; ale může umřít i proto, že se mu dostalo pouze chleba. Proto se tato prosba týká také hladu po Božím slově a po Kristově těle. Naši duši živí ten, který má „slova věčného života“ (Jan 6,68) a který je nepomíjivým pokrmem (srov. Jan 6,27) – eucharistií. [Youcat 523]
Co se míní prosbou: „Zbav nás od zlého“?
„Zlo“ v modlitbě Otče náš není jen nějaká negativní duševní síla či energie, ale je to zosobněný Zlý, kterého Písmo svaté nazývá pokušitelem, otcem lži, satanem či ďáblem.
Nikdo nepopře, že zlo ve světě má ničivou moc, že jsme obklopeni ďábelským našeptáváním, že v dějinách často probíhají ďábelské procesy. Pouze Písmo svaté nazývá věci pravým jménem: „Vedeme přece zápas ne proti nějaké obyčejné lidské moci, ale proti knížatům a mocnostem, proti těm, kteří mají svou říši tmy v tomto světě, proti zlým duchům v ovzduší“ (Ef 6,12). Prosba modlitby Otče náš o záchranu od zla přináší před Boha veškerou bídu tohoto světa a vzývá všemohoucího Boha, aby nás chránil od zlého – embolismus. [Youcat 526]
Proč uzavíráme modlitbu Otče náš slovem „amen“?
Křesťané i židé uzavírají své modlitby od nejstarších dob slovem „amen“, čímž říkají: „Ano, je to tak!“
Tam, kde člověk říká „amen“ ke svým slovům, „amen“ ke svému životu, „amen“ k budoucí radosti, tam se setkává nebe se zemí a my dosahujeme cíle: Lásky, která nás na počátku stvořila. [Youcat 527]
A na vašich rtech zůstává nebo alespoň ve vašich srdcích je zakořeněna modlitba Páně, která začíná slovy „Otče náš“. Modlitba, která zjevuje Otce a současně potvrzuje, že lidé jsou si bratry, je celým svým obsahem opakem všelijakých programů stavěných na zásadě boje člověka proti člověku, ať už v jakékoliv podobě. Modlitba „Otče náš“ odvádí lidská srdce od nepřátelství, nenávisti, násilí, terorismu, diskriminace, pošlapávání lidské důstojnosti a lidských práv. (Papež Jan Pavel II., Dilecti Amici [Drazí přátelé], apoštolský list mladým celého světa u příležitosti Mezinárodního roku mládeže, čl. 7, 31. března 1985)
