4.11 Proč má církev svoje vlastní zákony?
Kdekoliv lidé pracují nebo žijí společně, jsou potřeba nějaká pravidla. Církev má svůj vlastní systém zákonů, který se nazývá kanonické právo.
Účelem kanonického práva je, aby nám pomáhalo žít dobrý křesťanský život. Tyto zákony jsou platné pro všechny věřící.
Za jakých podmínek vystupuje autorita právoplatně?
Autorita postupuje právoplatně tehdy, když pracuje ve službách obecného blaha a když k dosažení těchto cílů užívá přiměřených prostředků.
Politická zřízení mají být určována svobodným rozhodnutím občanů a mají respektovat princip právního státu, v němž vládne zákon, a nikoliv lidská svévole. Lidé ve státě musí mít záruku, že že žijí v „právním státě“, ve kterém platí pro všechny stejná závazná pravidla. Nikdo se nemusí řídit svévolnými a nespravedlivými zákony nebo zákony, které jsou v rozporu s přirozeným mravním řádem. Člověk pak má za určitých okolností právo, dokonce povinnost postavit se na odpor. [Youcat 326]
Postupem času obvykle opravuje a obnovuje katolická církev zákony církevní kázně, aby, při stálém zachovávání věrnosti vůči božskému Zakladateli, vhodně odpovídaly poslání spásy, které jí bylo svěřeno… Kodex kanonického práva je pro církev opravdu zcela nutný. Protože církev má svým založením společenský a viditelný charakter, potřebuje normy. (Papež Jan Pavel II., Sacrae Disciplinae Leges [Zákony posvátné disciplíny], apoštolská konstituce vyhlašující platnost nového Kodexu kanonického práva, úvod, 25. ledna 1983)
