5.11 Co když někdo zemře bez svátostí nebo pohřbu?

Je velmi smutné, když někdo zemře před tím, než přijme svátosti, jak pro nemocného tak pro jeho milované.  Naštěstí není potřeba se bát, protože zatímco děláme, co můžeme, abychom se utěšili v umírání, Boží milost a láska jsou dokonce větší než svátosti, které nám dává. Když nemůže žádný kněz přijít k nemocnému [>5.10] pro podání svátostí, může učinit uplnou lítost [>5.9]  aby mu bylo odpuštěno, a když řekne Ježíši o své touze přijmout ho ve svátosti oltářní, jistě zakusí jeho přítomnost [>5.6]. Nikdo neumírá sám, dokonce i když jej nemůžeš navštívit, protože Bůh je s ním. A můžeš se s ním spojit alespoň svou modlitbou. Ježíš je s námi do konce, jak slíbil! (Mt 28:20).

Pohřby jsou potřebné jak pro zemřelé tak pro žijící. Je velkou bolestí, když mimořádné okolnosti znemožní řádné rozloučení a pohřeb. Nicméně, nezoufejme! Bůh jistě přijme zemřelého s velkou láskou a spravedlností: jeho touha je, aby všichni byli zachráněni.  Není potřeba, aby tělo zesnulého bylo přítomno zádušní mši v kostele, třeba měsíce poté, když to tak bylo vynucené okolnostmi. Někdy není možná ani společná modlitba pozůstalých. Ale modlitba není určena místem nebo vzdáleností: kdekoliv jsi, můžeš být sjednocený v modlitbě!