3.17 Proč poutě a průvody? Co je to duchovní obnova?
Ježíš nás zve, abychom ho následovali a doprovázeli ho tak jako jeho první učedníci (Mk 1,17)Mk 1,17: Ježíš jim řekl: „Pojďte za mnou, a udělám z vás rybáře lidí!“. Poutník, tedy někdo, kdo koná pouť, je hned na dvou cestách. Na jedné straně je na své cestě na posvátné místo. Snad se během cesty prohloubí jeho vztah s Bohem a lépe pozná sám sebe. Na druhou stranu je, stejně jako všichni ostatní věřící, na své cestě do nebe, což je konečný cíl naší pozemské pouti.
Procesí, při kterém zpíváme a modlíme se, nám připomíná skutečnost, že jsme všichni poutníci. Když se účastníš duchovní obnovy (exercicií), doslova se stáhneš na nějaký čas z každodenního života, aby ses mohl zcela zaměřit na Boha.
Jaké formy lidové zbožnosti doprovázejí liturgický život církve?
Náboženské cítění křesťanského lidu si našlo v každé době své projevy v různých formách zbožnosti, které obklopují svátostný život církve, jako například uctívání ostatků, návštěvy svatyň, pouti, procesí, křížová cesta, růženec. Církev osvěcuje světlem víry a podporuje autentické formy lidové zbožnosti. [KKKC 353]
Jaký smysl mají poutě?
Ten, kdo se vydává na pouť, „modlí se“ nohama a zakouší všemi svými smysly, že život je jedinou velkou cestou k Bohu.
Už starozákonní Izraelité se vydávali na pouť do jeruzalémského chrámu. Křesťané tuto praxi převzali. Především pak ve středověku nabývalo putování na svatá místa (především do Jeruzaléma a k apoštolským hrobům do Říma a do Santiaga de Compostela) mohutných forem. Lidé se často vydávali na pouť na znamení svého pokání. Bohužel se toto jednání často neobešlo bez chybné myšlenky, že je zapotřebí udobřit si Boha týráním vlastního těla. Dnes poutě prožívají skutečnou renesanci. Lidé hledají pokoj a sílu, která vyzařuje z posvátných milostiplných míst. Už mají dost svých osamělých cest a chtějí vystoupit ze všedního shonu, snaží se oprostit se od životních zátěží a vydat se na cestu za Bohem. [Youcat 276]
Pouť je obrazem cesty, kterou se každý člověk ubírá ve svém životě. Život je putováním a lidská bytost je viator, poutník, který jde po cestě ke kýženému cíli… Pán Ježíš nám ukazuje etapy této pouti, kterými lze tohoto cíle dosáhnout: „Nesuďte, a nebudete souzeni, nezavrhujte, a nebudete zavrženi. Odpouštějte, a bude vám odpuštěno. Dávejte, a dostanete: míru dobrou, natlačenou, natřesenou a vrchovatou vám dají do klína. Neboť jakou mírou měříte, takovou se naměří vám.“ (Lk 6,37-38). (Papež František, Misericordiae Vultus [Tvář milosrdenství], bula k vyhlášení mimořádného Svatého roku milosrdenství, čl. 14, 11. dubna 2015)
