2.35 Jaký mělo význam, že církev prodávala odpustky jako vstupenky do nebe?
Bůh chce, aby se každý dostal do nebe. Ježíš ustanovil svátost smíření (zpověď), abychom mohli přijímat odpuštění hříchů, kterých se i po křtu stále dopouštíme. Bůh nám hříchy zcela a bezvýhradně odpouští, nicméně hřích po sobě zanechává v naší duši následky, které musí být napraveny. Věříme, že po smrti se duše těchto neblahých následků hříchů zbavuje v očistci.
Jelikož Ježíš dal Petrovi a jeho nástupcům moc „svazovat a rozvazovat“, patří ke kompetenci papeže, že může udělovat tzv. „odpustky“. Není to odpuštění hříchů (ty se odpouštějí ve svátosti smíření), ale zbavení následků hříchů. Odpustky jsou spojeny například s určitými pobožnostmi či modlitbami. Ve středověku byly odpustky spojovány s finančními dary pro potřeby církve (např. stavby kostelů), což vedlo k jejich hrubému zneužívání, takže se zdálo, že odpustky se prodávají jako „vstupenky do nebe“. Kritika této praxe je zcela oprávněná.
Novému uvědomění si vztahu mezi eucharistií a smířením také může účinně napomoci vyvážená a hlouběji chápaná praxe odpustků, získávaných pro sebe nebo pro zesnulé. Jimi se „před Bohem obdrží odpuštění časných trestů za hříchy, jejichž vina již byla odpuštěna…“. Protože již forma odpustků předpokládá jako podmínku přistoupení ke zpovědi a ke svatému přijímání, může jejich praxe účinně pomáhat věřícím na cestě ke konverzi a k objevování ústředního místa eucharistie v křesťanském životě. (Papež Benedikt XVI., Sacramentum Caritatis [Svátost lásky], apoštolská exhortace o eucharistii, zdroji a vrcholu života a poslání církve, čl. 21, 22. února 2007)
